Chudobka.

By Josef Václav Sládek

Usmály se na mne

tisíckráte

holky, makovičky

boubelaté.

A já jsem je všechny

nechal státi,

jak ty mačí květy

na souvrati.

Usmálo se na mne

jedenkráte

děvče, chudobička,

srdce zlaté.

Za to jedno zlaté

pousmání

musila být moje

do skonání.