Chudobkám.

Chudobinky, písně skromné,

jara mého první květ,

stíny touhy nevýslovné,

v český vás posílám svět.

Jděte k bratřím, k sestrám jděte,

vítají-li s radostí,

jara sluncem zavzdychněte,

láskou první mladosti.

Kde však hrdý kritik mete

útlý pylek vašich cen,

spěchajíce dále rcete:

„My jsme jara chudý sen.

Chudý sen, v němž oněmělo

ptactvo plesu bohyně,

když své vlasti pěti chtělo,

hnáno byvši k cizině.“

Jdižiž tedy listí suché

stromu zvadlé naděje,

snad obživnou písně hluché,

až se vlasť jim zasměje.