Chudobky. (I.)

Tys daleko, a přec tak blízko u mě!

Ba zdá se mi, že zas Tvou ruku líbám;

Ty nechceš dovolit; vykládáš přerozumně,

žes nerada, když tak se k Tobě shýbám.

Ta upomínka je mi podezřelá!

Bojíš se snad, že – chtě či mýlkou leda –

na místo ruky Tvé se dotknu čela,

na místo čela... tváří... rtů?... Ó, běda!