Chudobky. (IV.)

„Spi sladce drahá!“ za večer se loučím.

„Již s bohem buď!... Sen sladký... usni lehce!“

Již odcházím a Bohu Tě poroučím,

již zavírám, však zavříti se nechce.

A ještě jednou u dveří postanu,

„Spi sladce!“ na rtech. Náhoda mi přála,

žes právě dívala se v tutéž stranu,

pohlédnu naposled... a ty ses pousmála.