Chudý byl můj statek...

Chudý byl můj statek v stráni,

chudé bylo tvoje věno,

přinesla’s k nám požehnání,

moje ženo!

Sotva ráno slunce svitne,

sotva ptáče probuzeno,

vstaneš, jako ptáček vzlítne,

moje ženo!

Jen se na mne pousmíváš,

a když k pluhu zapřaženo,

od prahu se ještě díváš,

moje ženo!

Když je ruka prací zhnětlá,

čelo chmurou zataženo,

ty jsi jako paprsk světla,

moje ženo!

A když světa rámě tvrdé

proti nám je namířeno,

čelo tvé, jak mé jest hrdé,

moje ženo!

Ať ve světě co chce značí

bohatství a sláva, jméno,

my jsme šťastni, to nám stačí,

ty, má ženo!