CHUDÝ DAR.

Tak dřív než vonné květy vzrostou

a vlídně pokryjou té hlíny rov,

má matko, přijmi kytku prostou,

tu vůni lásky, kytku českých slov!

Za oběť tvoji neskonalou,

za trapné noci v strastech probdělé,

za dnů všech práci pro mne stálou,

za tvoje vrásky vryté na čele,

za vzpomínky tvé vždy a všudy,

za prosby k Bohu, by kvet’ pro mne zdar,

za citů bohatství – jen chudý,

ó matko, mohu dáti na hrob dar.

A ještě zapomínám zcela,

že chudý dar ten není darem mým,

že píseň, která vypučela

v mém srdci – od tebe je dědictvím.