CHUMELÍ SE SNĚHY.

Chumelí se sněhy,

vichr láme snětě,

po ledině sněžné

zvadlý lístek mete.

Lístek ten zdobil-li

vítězi kdy skráně,

když se vracel z války

k díkům v chrámy Páně?

Či jej zasnoubenci

do svých věnců vtkali,

kdyžto sobě věčnou

lásku slibovali?

Či jen v háji šuměl

chvály Bohu svoje?

Neznal chrámy, lásku,

ani slavné boje?

Třeba jej i vichr

po ledině mete,

třeba víc jej nikdo

k růžím nezaplete,

třeba i rozprášen

v černé padne báně,

šťastně lístek, šťastně!

splnil vůli Páně.