CHVÁLA ČESKÉ ŽENY

Vždy po bok reku stála Česká žena

a v boji, hrda, nesla jeho štít,

vždy pro Vlast hořel také její cit,

kde muž i ona září proslavena.

To dojímá, je národ pyšný na to,

a jinak hárá láska k Vlasti v nás,

a rozjaří to, vidět pro zápas

hrdinstvím také líce ženy vzňato.

Z rtů líbezných znít slyšet boje hesla

a v rukou něžných vidět mávat meč

za drahý národ, za oteckou řeč,

jak by se srdce mužů nepovznesla!

Boj náš ten není ještě dobojován,

v „své“ zemi vlastní nejsme ještě „sví“,

však s vámi jisto naše vítězství,

neb dosud sjednocený není Slovan.

Duch Táborský z vás ještě nevyvanul,

jak v pramateřích dosud ve vás žhne,

jen s vámi naše šiky vítězné

uhájí na píď zem, kde děd náš stanul.

Váš heroismus srdce nesmrtelný,

jenž velí v obět vše dát, co máš, to,

svůj život, jak Vy, paní Renato,

a jako Slovanky, vy České ženy!