Chvála jazyka českého.

Není chudý jazyk český,

jak se nevědomci zdá;

není tvrdý, sprostě veský,

jak se háncům podobá.

Lid náš v polí a podhájí

zpívá píseň líbeznou:

lahodami sluh ukájí

a dojemnou notou svou.

A když píseň lidu pěje

zdárný zpěvec národní,

ze slov nelíčených věje

srdcejemné nadšení.

Starý diplom české řeči

brzo čítá tisíc let,

a ten očividně svědčí,

že je schopným strojem věd.

My svá ryzá slova máme

ke všem možným myšlénkám;

u cizích dluh neděláme,

nepotřebí půjček nám.

Vrána chlub se pávím péřím,

nazývej ho jměním svým;

že je páv, já jí nevěřím,

spokojen jsa, co jest mým.