Chvála malých.

Jak jsi malý, ptáčku,

jak jsi maličký,

a přec máš tak něžné,

krásné písničky?

Já jsem mnohem větší,

zpěvy rád též mám,

přece ale nikdy

tak nezazpívám.

„Já mé milé dítě,

vždy si přivstanu

když slunce vychází,

zpěv svůj dostanu.

Ranní tichý vánek

to je Boží dech,

naplňuje zpěvem

hrdla ptáčat všech;

a vždy, jako já, se

za malého měj:

kdo se před svým Bohem

za malého má,

ranní zpěvy ptactva

snadno pojímá.

A když počne zpívat,

Boha velebí,

sami anjelé s ním

zpívaj’ na nebi.