CHVÁLA OPOVRŽENÝCH ROSTLIN

Prašivá, bědná, věčně na suchu

Jež rosteš, kustovnice, chválu zpívá

Ti píseň má, a také lopuchu

A bodláku, jenž u silnic se kývá.

K vám moje touha, která v poušti vzkvétá,

Se sklání nyní, zpívá o vás zvěst.

Jak vy je vyvržena z krásy světa,

Jak vy jen v prachu roste lidských cest.

Parobci FlÓry, pražíte se v žáru

Letního slunce, v žití suchopáru,

Jenž bere vše a za to nedá nic.

A přece navzdor všemu vyrůstáte,

Jak ty, mé žití šlapané a klaté,

Jež vzdorně zmaru nastavuješ líc.