chvála pozemskosti

na pozemskost polož hlavu

po starosti vezdejší,

píseň splavu

po špičkách ti zkonejší

oheň vší.

jako na podušku z peří

bylinami postlanou,

když se šeří,

polož na ni s důvěrou

hlavu svou.

i když zdá se tvrdá jindy,

vykoupáš se ve vůni,

šumí lindy

nad lekníny při tůni

v modrém dni.

i když zdá se rozervána,

jde s ní naše vítězství,

vzácná panna

zplodila nás k prvenství

v říši lví.

z vrchovaté pozemskosti

pij svůj den jak ze džbánu

při slavnosti,

hned se rozkroč po ránu

do lánů.

nikdo ti už nenalije

nikdy, cos tu nevypil,

neožije,

cos tu bludy v smutku chvil

promarnil.

i když ze dna piješ hoře,

bídu, hlad a yperit,

je nás moře:

chceme žít a černý lid

nasytit.

zpívá, skučí, šeptá, hučí,

zapomeneš na báje,

moře učí, kudy pěšky ze stáje

do ráje.