Chvála špatného piva.

Dobré pivo pít a chválit,

po galánsku za ním pálit –

nechť si kdo chce co chce šeptá,

to dovede každý brepta!

Ale jiná věc je, páni,

dát se do vychvalování

ledajakés špatné bryndy,

břečky, slivky, cilifindy!

To kdo v světě dokáže,

musí mít moc kuráže!

A já, ač se dotýká

bolně mne zlá kritika,

jako pravý Herkules

vážím odvážnou tu věc! –

Proč má vlastně znenadála

špatnému znít pivu chvála,

to je snadno k rozluštění,

nebť to všeobecně známo,

dobré že se chválí samo!

Proto žádné pohoršení! –

Špatné pivo může vstávat

na kantora samého,

onoť učí rozeznávat

dobré nás tu od zlého.

Ono učí Boha znáti,

modliti se v každý čas:

„Pane Bože, rač nám přáti

říznějšího truňku zas!“

Ono učí rozjímání

o věcech tu pozemských;

mnohý vzdych' už: „K zmrtvých vstání

pár jen pravých plzeňských!“

Avšak nejen pobožnostem,

jiným také učí ctnostem:

především trpělivosti

a pak moudré spořivosti.

Kdežto pivo dobré svody

své jen řídí do hospody,

ba, co skutek je už známý,

ze svatých i dělá flámy –

jeví špatné lepší mravy;

napravuje bludné hlavy,

odučuje ludračení,

hříšné vede k polepšení,

otce vede k dětem, k ženě,

syna k matce – notabene!

s hlavou sice prázdnější,

za to s kapsou plnější!

Vůbec vše, co bujnost dělá,

z hříšného vyhání těla,

s rozumem pak učí v shodu

oceňovat – čistou vodu.

Pravda ovšem opravdivá,

že se tvůrci sladu, chmele

a pak vynálezci piva

ostuda tím děje „vele“ –

avšak lepších výsledků

většina to k posledku

přec jen všecko převáží,

jak vám hnedky dokáži.

Či by se mi nepřiznalo,

že se u dobrého piva

moc už lidí od jakživa

sepralo a pochroumalo?

Špatné hlásá samý mír –

v jeho znaku není „štír“,

onoť všecky, kdož je pijí,

učí krásné harmonii,

neb u špatné holbičky

lidé jsou jak ťopičky;

nechť si „Staří“ nebo „Mladí“,

nerozkřičí, nerozvadí

se, leč svorně záhy už

domů jdou – jak jeden muž!

Také nelze pozapříti,

pivo špatné lidem spolu

že jen prodlužuje žití,

anť v něm méně alkoholu,

méně líhu škodného,

nežli v lůně dobrého.

Mimo to, kdež dobré lení,

otupuje rozum, cit,

je s to špatné spůsobit

hrdinské i rozčilení,

což je věcí fedrující,

zvlášť pro národ bojující! –

A tak dále, a tak dále

špatného ku piva chvále. – –

Čechové my zde i jinde

odjakživa tonem v „bryndě“,

ač to naší vlastní vinou,

že si nevaříme jinou;

pereť se tu dosavad,

jak je známo, s chmelem – slad.

Kdyby k jednomu se cíli

oba svorně uspojily,

moh' by z toho trunček být,

že by bylo radost pít a žít!

Ale což to platno všecko –

když jsme ještě národ děcko!