Chvála starého věku.

Přeblažené byli starodávné časy,

Básnířův je slaví jednostejné hlasy,

Hladolet v nich seděl na spanilém trůnu,

Světa osudy v svém choval božském lůnu,

Vraždné střely ještě okovány byly

V železých, ty lidstva ještě nesmrtily,

Prudký, škodný příval nedělával zmolin,

Přioděných žitem nepotloukly dolin

Kroupy, zhoubné mrazy réví nekazyli,

Plodné housenky se ještě neplazyly

Po zelených stromích; prudká chumelice

Lidí nezmařila zboží, hovad píce.

Dobré nebe bylo na každý den jasné,

Déšť jen v nocy kropil udolíčko krásné;

Jaro bylo věčné, rozmanité květy

Míle přikrývali všecky loučné světy,

Kruté války země lítě nehubily,

Lidí drahé krve ostré necedili

Meče; bolestných ran žádný neznal v světě,

Žádný neskonával v krásném věku květě,

Přemilého zdraví všickni požívali,

Lidé marné pýchy zhouby nepoznali,

V nápoji a v jídlech vyhledaná stkvostnost

Neplodila mdloby, všecky vedla sprostnost,

Nestory se stali bydlitelé země,

Šťastné bylo každé tvorů světa plémě.