Chvála tance.

Ach, jaká to rozkoš jesti,

Děvu sličnou k tanci vesti!

Oheň zraku, hladké čelo,

Hebkou pleť a vnadné tělo,

A ty rty k líbání zvoucí,

A ta tvář živě kvetoucí,

To vše v blízkém spojení:

Ach, jaké to nadšení!

Výbor párky v řady staví,

Dřív než k tanci volá čas;

Tanečník se s dívkou baví,

Slaďounký vydává hlas:

Přítulně se ptá slečinky

Na zdraví paní matinky,

V kolika již bálech byla,

Jak se v kterém vytančila,

Semotamo hledá niť,

Jak ten hovor započíť;

Tu jej výbor vysvobodí,

A jej k tůře doprovodí;

Letmo dlouhý změří sál,

A pak niť hledá zas dál.

O počasí šveholí,

A však marné namáhání!

Ať zabloudí kamkoli,

Stejné vždy odpovídání:

Ano, ne, a ne, a ano,

Ach Gott, ja, nein, vždy říkáno.

A tak v krásném rozmlouvání

Mladík sálem se prohání,

V hovoru od tůry k tůře

Vede se mu hůř a hůře.

V strašných těchto rozpacích

Hledá spásu v oblacích,

Vroucně v útrobě a tiše

Krátkou modlitbičku dyše:

Pane Bože u výsosti!

V neskončené své milosti

Dal’s té panně těla krásu,

Rozsvěť jí pro naši spásu

Rozumu a ducha svíci,

Bych budoucně mohl říci:

Ach, jaká to rozkoš jesti

Děvu sličnou k tanci vesti!