Chvála velikých.

By Hynek Grunert

Tuť nějakého nadýmání

a zbytečného hovoru –

mně třeba je jen málo řečí

a bude ihned po sporu.

Tu chválí sobě trpaslíky,

až chvála ta je výstřední,

a onde zase vynášejí

postavu hrozně – prostřední.

Již příčí se mi taký tlach,

a an netrpím žádnou hanu,

chci také něco povědít,

co slouží ku cti – velikánů.

Je pravda to, že Bohům pouze

je dána vlastnost velikosti;

to však nám také důkaz dává,

že třeba bývá ve skromnosti,

v pokoře a v ponížení

velikánům v každý den,

s ními-li co jednat třeba –

blížiti se máme jen! –

Bylť sice Amor, lásky bůže,

trpaslík maličký až dosti,

leč rcete, družky, zda to klouče

nebylo na světě jen k zlosti?

Vy za pravdu mi jistě dáte,

že přání každé dětinné

je neouhoné bez odporu,

a na prosto že nevinné –

i znala bych přec děcko ráda,

jež netoužilo přáním svým,

by brzo vzrostlo, by se stalo

tak hodně – hodně velikým! –

Kdy naznačit chcem řečí svou

cos velmi – velmi vznešeného,

kdy chceme komus titul dát,

zda slova užíváme jinakého

tu často a tak velevhodně –

zda lepší nám je výraz dán,

než řekneme-li o někom, že

vznešený a – velký pán.

Malých prý chceme pokořiti

a to prý naší necnosti,

– ne – jejich ochranou jsme povždy

a za to chceme vděčnosti.

My víme též, že první člověk,

jehož sám Bůh byl utvořil –

jak učí nás to písmo svaté,

že Adam také – velký byl.

Zda jinoch každý ve svém žití

se nezanáší tím jen plánem,

by znám byl světu celičkému,

by stal se totiž – velikánem.

A dívky-li se budem ptáti:

Při volbě muže – zvolíš jakého?

Ba věřte mi, že každá řekne,

tak jako já: – že vzrostlého:

Naříkaj’ muži, žena vždy

že jenom pouhým břemenem

a že si raděj malé volí,

než velké nésti životem!

Aj, páni, pravím: chyba lávky!

nosí se jen, co malé jest,

co velké, samo umí chodit,

a proto již tu vzdejte čest!

Až budu já se též chtít vdáti,

ó, však vím, koho vyvolím,

jen velikým se přihlásiti,

však při tom – hezkým – dovolím.

Co s malým? – Vždyť se praví:

že manželský stav pouze k zlosti,

nuž, mám-li zlobit se již tedy,

nesmí to býti k vůli – maličkosti! –