Chvála zlých žen.
Nechte muži han a hněvu
Na zlice, jsouť rajský dar:
Zasluhují chvalozpěvu,
Kyž nepřijdou nikdý v zmar!
Cti jsou hodné nad světice,
Nad klénotů zásoby,
Nástroj jsouť, y spomocnice
Mučedlnické ozdoby!
Není nad ně v světě léku,
Mocnějšího prostředku;
Plaší mocně v každém věku
Všechněch čerta opletků.
Vícby mužů do očistce,
Vícby přišlo do pekla;
Kdyby žena nebes jistce
Čertu léček nesmetla.
Jestli zlý duch toho zpupnul,
Tenli chodí vypnutý:
Radím, by se zlicý upnul,
Kráčet bude sehnutý;
Pracý, posty vypínání
Pudit umí z kořene:
Tím vždy jistě bez žehnání
Ďábla pýchy vyžene.
Bádáli čert k lakomosti,
Skládat zlata hromady,
Příkladů jest vůbec dosti,
Že je brává s poklady;
Žena zlá víc nedá spořit,
Raděj původ starosti,
Aby neměl proč se mořit,
Pustí na svět z temnosti.
Jestli zlý host k smilstvu láká,
K toulkám, k mlskům marnosti,
Tuť ho teprv vroucně kráká,
Odřekne se mlsnosti;
Kdežto dobré ženy muže
Hovíváním kazejí:
A tak čertům jejich kůže
Ke kořisti sázejí.
Jestli závist srdce žere,
Osten v pekle zplozený;
Ten ať o zlicy se dere,
Bude brzo zhojený.
Chtěj, neb nechtěj, musý přáti:
Chválí přízeň, zlatou ctnost,
Musý posléz soky zváti,
Tím mu vštípí užilost.
Kdo jest k hněvu nakloněný,
Posedá ho zlost a vztek;
Bylby čertu podmaněný,
Žena zlá jest pro něj lék;
Ona mocý vzteklost pudí,
Nedá tropit bláznovství;
Jazykem mu rozum vzbudí,
Krotí hněv, a čertovství.
Jestli k obžerství kdy zvyká,
Vábíli jej hospody:
Brzo toho doma pyká,
Posadí ho u vody:
Chválí střídmost výmluvností,
Haní všecky věníky,
Vyhrožuje zsynalostí,
Poslechneli svodníky.
Lenost v každé honíc době
Nedá muži zahálet,
„Naležíš se, praví, v hrobě,
Tam se můžeš vyválet.
Važ sy času přerychlého,
Modli se; neb zahálka
Původ hříchu, všeho zlého,
Pravá čertů opálka.“
Hle! co mohou –! jaké kvítí
Podobné má mocnosti –?
Sám čert prchne, kde je cýtí,
Boje se jich vroucnosti.
Nechcy ostat bez ochrany,
Chcy sy vybrat hodně zlou!
Však kde? nechcy vdov, a panny
Vůbec všecky dobré jsou? –