CHVÁLÍ SE JÁDRO KLASSICKÉHO STUDIA.

Ó slavné dávné Athény,

ó lásky k vlasti prameny!

Když Rieger z rostra hromem hřměl,

tu do vyhnanství Grégr šel,

když změnila vše náhoda,

byl Rieger zrádcem národa

a Grégr tady pyšně stál

a ostrakismus pracoval.

Za pánů Choce, Klofáče

nebylo potom jináče,

za pánů Baxy, Rašína

nebyla jiná příčina:

kdo netah s nimi za provaz,

co zrádce vlasti stál tu v ráz

a ostrakismem v dálku štván

opouštěl na vždy rodný lán.

Jen jednou v slavném názoru

nebylo nikde odporu,

jak strana ta, tak strana ta,

že nutno zničit Sokrata –

vrah bohů, svůdce mladých hlav,

ne vyhnanství, však bolehlav –

i přijal v souhlasný všech dík

svůj poháreček Masaryk – –

Ó Athény, nač želet vás,

vždyť živy jste až dosud v nás!

Snad nevědomky, bezděčně –

však živy přec jen konečně!

Ó vizte, moudří profesoři,

jak antika nám v krvi hoří,

jak duší naší plápolá,

vše ozařujíc do kola!

Již nehalte se ve chmury

a utište žal ponurý –

snad není národ dosti jistý

na perfekta a aoristy,

jež ceníte co veliký

a sladký poklad Attiky,

však buďte už si vědomi:

jejího ducha máme my!