CHVÍLE

Povoz přejel kolem,

světla ve tmě vzplála,

vítr zavál s polí.

V sadě pod topolem

s bolestí si hrála,

která nepřebolí.

Na zatáčce chvíli

v pozdravu se mihla

něčí ruka bledá.

„Jak se člověk mýlí!“ –

Ruky kmit pak stihla.

„Přec jen mu to nedá!“

Bylo po bolesti.

„Vždyť se jistě vrátí –

na shledanou kynul.“

V topolovém klestí

paprsky se krátí. –

Ráj tam duši minul.