CHVÍLE BEZNADĚJE

Je kalný den a chladný svit

se dere oblaky, jež visí

jak zdrané plachtoví.

Třesk polnic slyšíš hlaholit’

tak úděsně, jako když křísí

zas’ v život hřbitovy.

Dav hlučí zjitřen v ulicích

a čeká napiat v horečce

na sudbu příštích dní.

Jak ohlas bojů běsnících

by zněl až do mé světnice,

kde marné záští sní

jen o ranách, jež nedopadnou,

jež nedobudou vítězství:

– je mrtvo zde až k zoufalství,

zde všecky vzněty bídně chřadnou...