Chvíle kosby.

Nedbejte, brati Slováci,

tatarských mečů hrozby,

na všecko bejlí přijechá

dojista doba kosby;

zlo musí hlavu přikloniť,

pak s kořenem se skosí,

ať hlad to v sešlém hunisku

či pych, jenž dolmaň nosí.

A poznovu-li vypučí,

tu čilo v novém rázu

po rodných luzích skosíme

i bědoplodnou mlázu,

pak zaplesáme výskokem,

a Slovák s českou druží

svornosti vínek přinesou

z charp, lilií a růží.