CHVÍLE ODDECHU

V poledním žáru lesa

živé teď duše není;

vstupuji na nebesa,

nořím se v zapomnění.

Na zemi ležím svorně

s kapradím, listím, mechem,

kadidlo pryskyřice

hlubokým ssaji dechem.

V bezbřehé modři letem

oblaka vidím plouti,

naslouchám písni větru,

jež šumí v metlic proutí.

Svobodna se tu cítím,

jak nikde v světě není,

mám cestu stlanou kvítím

a vede k zapomnění.