CHVÍLE PŘECHODŮ.

Úplňková zimní noci,

vichr povstal v klínu tvém,

vlažný vítr zavál prudce

stříbrných mlh předivem!

Jako by měl všecko smésti,

stará pouta roztřískat,

vítr bouří spícím městem,

nábřežím ho slyším lkát.

To jsou chvíle, v kterých touha

marně v prsou burácí,

přechodů ty chvíle těžké,

při nichž srdce krvácí,

kdy je nutno staré cíle

dravým vichrům dáti v plen,

aby v duši moh’ se zrodit

nové lásky slunný den!