Chvíle štěstí.

Ó jarní den! U domu luka svěží

jak hedváb kyprý rozprostřena leží,

a lesů šum a dech sem vane blíž;

před okny bíle kvetou kaštany

a z polí slyšet zvučné skřivany,

již do modrého vzduchu letí výš.

Vše žitím chvěje se a mízou voní,

roj bělásků se čile v letu honí,

vzduch zlatem plane, stromy ševelí...

Blíž chalup, na šedavé silnici

u škarpy křičí děti hrající,

jak drůbež kdy se v prachu popelí...

Já z města dusného vyzáblý, chorý

tak tiše sedím u okna, zřím v hory

a dýchám vůni luk, poslouchám zpěv –

v tom sladkém přeludu, že síla mi

se vrací teď a mými žilami

že proudí zas, ach, teple zdravá krev...