CHVÍLE STVOŘENÍ.

Ráj dějepravný vzchází mému snění

v dvou meziříčí sladkých potoků,

kde na jabloních poznání plod ještě zralý není,

ni předzvěst příštích proroků.

A cítím jen, že nejblíže je ke mně

On, nezklamaný dosud lidem svým,

jak lvice dýchá vulkanická země

a s mateřským svým pláče tajemstvím.

Pták nejistý je dosud ve svém trilku,

plaz velký nezná sen o síle čelistí...

V tu první prokletou a čarodějnou chvilku

i bůh i já jsme ještě nejistí...