CHVÍLE V NOCI

Bdí ještě jedle, nespí, šumí chvíli

a zase mlčí za domem, jenž bílý.

Spí v oknech světlo, stín se na zdi temní.

Lká pramen, zrozený snad v hloubce zemní.

Kams po polích se k lesu stezky stáčí

do běla vyšlapané, po nich měsíc kráčí,

sám, z mraků odprýsklý, přeběhl luční trávu

a s mraky věčný rváč, zapomněl na únavu.

Neb zcela prokousal se z nich, jak z černé kukly.

Modravě zahořel a oblak, ve dvé puklý

uplouval, mizel, rozplýval se nad mlčením

stěn černých jedlí, smutných nočním bděním.