CHVÍLE ZJEVENÍ

Kráčím až po pás vysokou travou,

kolem mne horská srpnová seč.

Duši mám volnou, klidnou a smavou,

vnímavou pro širých obzorů řeč,

pozornou pro každé stebélko trávy,

povděčnou za každý zdravící květ,

vědomou ticha, štěstí a slávy,

lehkou, jak bílých oblaků let.

V souladu tichém, v milostném světle,

splývám svým nitrem v tajemství kruh:

bez konce dálky, obzory zkvetlé,

uvnitř i kolem – všecko je Bůh.