CHVÍLE

Jak vzdušné rty se ke rtu chýlí,

po mechu klouže stín a svit.

Zve vlna mrak, jenž letí, bílý:

nechceš mne, hochu, políbit?

Strom ke stromu se s šeptem tulí,

naslouchat srdce úderům.

Zem s večerem se přivinuly,

a zlaté pole – jeden šum.

A láska v každém rosném kvítku

se zvedá ze stříbrných par.

Je život políbení skřítků,

a splynutí je sen, či zmar.