chvíle

chvíle opovržení,

chvíle úzkosti a strachu,

jizvy přelidského cítění

na latentním nachu,

z něhož víra plamenem

stále znova tryská,

pravda se svým zákonem

vzdálená i blízká.

křeče strašné epochy

musí býti strašné.

brání se jen rozsochy

třídy samopašné.

chvíle zármutku a soucitu

s umírajícími plaše.

chvíle hněvu zamčeného v ulitu:

praskne jako domýšlivost vaše.

nade vším však znova zas

klid těch, kteří vědí.

pokosíme budoucnosti klas

bez bázně a nápovědí.