CHVÍLE.

Znáš divnou chvíli tu? Hle, v ráz vše pohasnulo

a zchladlo. Křídla ztratil sen, rty lásce zbledly, s lebi

květ jaru padl v prach. Kde tisíc barev žhnulo,

teď nahý, šerý, mrazný, prázdný hrob se na tě šklebí.

V týl úzkost sedne ti; tak asi dítě kvílí,

jež cizím městem zbloudilo a cize v tvář zří všemu.

Vše cizí, cizí tak! A ruka tvá tou chvílí

na váhy smrt i život kladouc, nechví se. Proč? K čemu?