Chvílka snění.

V snách jitra bloudím u zábradlí,

jež vroubí rysy aleje;

nad bílou cestu mlhy padly

a v korunách lip lístek svadlý

se časem tiše zachvěje.

Zřím sladce sníti stromy v temně

jich řadou kráče sám a sám

a každá lípa mluví ke mně

tak dojímavě a tak jemně,

že bezděky se rozjásám!

Juž na východě slunce vzchází

a v hávu chmůry přitmělém

zář jeho blýská přes hor srázy,

a perleťový odstín hází

mhy sněžné třpytným úbělem.

Leč mne víc vábí stromů řada,

jimž úsvit zaplál nad krovy,

a snivě zírám v pustá lada,

kam list za listem s větvic padá

jak zlatý vloček sněhový!