Chyba v tisku.

Zvolil si redaktor nevěstu, děvu,

kteráž se cvičila v operním zpěvu.

Při první produkci vynikla slečna,

veškerá noblesa byla jí vděčna.

Redaktor v nebi byl pro její slávu,

sedl a napsal hned do listu zprávu,

v kteréžto slíbil, že příště víc poví,

načež svůj referát zakončil slovy:

„Pěvkyně přednesla arii z „Včelky“;

úspěch byl opravdu nesmírně velký.“

Poslal to do tisku. Druhý den ráno,

bylo vše bedlivě expedováno.

Redaktor toho dne dél než kdy ležel.

Sotva však posnídal, k nevěstě běžel.

Nevěsta naříká, matka je v zlosti,

papínek nejedl pro mrzutosti.

Redaktor žasnul a slova ta slyšel:

„Raději jděte zas, odkud jste přišel:“

Ženich dí: „Co je to, nevěsto moje?“

„Tu máte! Čtěte si noviny svoje.“

Redaktor předčítá: „– arii z „Včelky“;

úspěch byl opravdu nesmírně mělký.“