Chytrákovi sobci.

Směšné věci mluvíš dneska,

pozvaný dav tobě tleská:

„Na zdar, řeč tvá velmi hezká!“

Mnohým z davu cosi šumí,

žádný z nich ti nerozumí;

jiný smích svůj v sobě tlumí.

Opět jiný líně zívá,

ale potom hlučně zpívá,

vždyť má za to korbel piva.

A což národ, jeho blaho?

Sklamání mu bude draho;

zalkej vlasti, zalkej Praho!

Mluvku zisk a sláva vnadí,

co mu po tom, vlast že zradí?

Jen když sobě žáhu schladí!

Odkud tato podlost čirá?

Jemu schází v Boha víra,

bez níž arciť národ zmírá.

Zbav se, zbav se liščí kůže,

osvoj sobě moudrost muže;

poctivost jen rodí růže.