CHYTRÉ SLUNCE.

Zřel jsem tě, když slunce vyjít chtělo,

jistotu hned srdce moje mělo,

že než v nebe u výš vystupuje,

úsměv od tebe si vypůjčuje.

Zřel jsem též, než slunce v jasu stálo,

že lesk očí tvých dřív tajně ssálo,

a než večer v širé moře padlo,

žár tvých – rtíků pod hlavu si kladlo.