Chytrý Jiřík.

Chytrý Jiřík, mladý čipera,

probíhal se v sadě z večera,

a že dávno bylo od svačiny,

dostal na jabličko laskominy.

Velkou nesnází však bylo proň,

že si nesměl vylézt na jabloň;

vědělť co mu otec přikazoval,

a ten podál stromky obvazoval.

Konečně se vymkl z nesnází,

choutka převýšila zákazy,

a než otec od plotu se vrátil,

červivým si jablkem dobré sklátil.

V tom se však tu otec kdesi vzal:

„Jářku, to’s tak na má slova dbal?

Místo upřímného poprošení

dal jsi se zas zrovna do klácení?“

„„Ach, tatínku, já jsem nevinen:

zdvihl jsem si padavčátko jen;

bylo lehké, jako ptáček bylo,

házel jsem jím, až podívat milo.

Sotva dotklo se však větvičky,

shodlo s jinými se jabličky,

by šla dolů, snad jim pošeptalo,

načež jedno hned se dolů bralo.““

„Jak se divím, – otec na to dí, –

že jsi tak nad míru poctivý!?

pojď jen já teď vezmu s proutkem radu,

máš-li poctivosť svou také v zadu.“

A jak synka ohnul, prošlehal,

přiznával se Jiřík že prý lhal.

„Nač to říkáš? Mně to proutek zradil,

hned jak jsem ti první proutkem vsadil.“