Chyžka milenky.

Viz loďku tamo na jezeru,

ten stežeň skromně vztyčený,

kol plátna, bělící se v šeru – –

a mír je všemu vnořený.

To dědina je osamělá,

střed – s vížkou malý kostelík,

pod nímž se věnec chyží bělá, –

vše utěšený krajolík.

Však jedna chyžka kapli blízká

mi nad vše v světě milená:

tam perlu svoji chová víska,

tam bydlí moje Růžena.

Tam růže rajská v prostřed pláně

neznanou vnadou vykvétá, –

dlí na ní vezdy ruka Páně, – –

tam v lásce duch můj zalétá.