Čí vůle, skřípej zub, ať kov stanz line...

Čí vůle, skřípej zub, ať kov stanz line,

čí rada satva dračí šera věků,

dým síry Kokytu kdo v skráň nám vine,

jím srdce plní nám, jak žlučí reku.

Kdys v menady šperk zmije zjev se slynné

i Psyché snění, věř, neb syčí v jeku

myšlénka liberální doby stinná

ve zájmy, otázky, vír sporů v řeku.

Čím oraclum: Muž zrdousiž muže, rek

reka, bastarda bastard, encomiast v vděk,

jak slouchá příkaz, motiv tvůj se bije, nítí.

Lac libru hérům a mok narv v hold umu

ve mrvu vzácnou, v nouze kyn, však dobra

vrch v dar zlom oštěp, jest rada v smír obra.

Hrot nezlomíš myst krásy, dračí dumu

dál spřádáš nad zmatkem, convencí v rumu

a vírem zápasu snů v snáz, líp v zbytí.