Cicisbeo.

Nás zapřáh’ život, v zákonitý sňatek

jsme vešli s ním a věrně každodenně

mu sloužíme, my odvykli juž změně

a šťastni jsme, když neděle a svátek.

Však pozdě večer kdes u zadních vrátek

náš cicisbeo čeká neprodleně

jak přítel domácí, jenž chodí k ženě,

se tiše vloudí, by neztropil zmatek.

A jako tento denně dětem nosí

kornouty bonbonů a cukrovinek,

a s mužem v karty hrá – Ideal věčný.

Dnes píseň pro nás má, již pějí kosi,

pak sonet plný zlatých upomínek,

vše strpí, jen když zůstat smí, je vděčný.