CIGÁN.

Svůj v lesích prožil mládí čas,

byl při tom vesel zas a zas;

o bolu neměl ponětí

v cigánky hebkém objetí

v divoku lesa.

Ten prošel křížem, na strany –

však dnes že nic mu do rány?

než bez kořistě obrátit,

raději sám se utratit

v divoku lesa.

Ha! teď mu přišla do cesty,

překrásný dar v klín nevěsty –

již spouští, rána vyletí – –

jaké to bude objetí

v divoku lesa!

V tom padne druhá – krátký vzlyk –

a za ní hučí revírník:

„Jen těš se na to objetí! –

má puška srny závětí

v divoku lesa!“

Čekala dlouho pod stanem...

„Co se as stalo s cigánem?“ –

A když se dlouho nevracel,

druh za něj lásku oplácel

v divoku lesa.