CIKÁDY

Z planého vína nad cestu se klonícího

v zářícím bílém ránu poprvé jsem slyšel

jak polní trubky zvuk kovový třepotavý

zpěv cikád jižních.

Jak by to zvířátko si deklamovat chtělo

svým monotonním hlasem řadu hexametrů,

jásavě začne, bez caesur je říká – v čtvrtém

zarazí náhle.

Kdys... před věky... šel asi antickým tím krajem

v zářícím bílém ránu mladý poet řecký

a recitoval patře na thalassu modrou

zpěv z Odysseje...

A malou trosku tu – půl čtvrtá hexametru –

zachytla v planém víně pramáť učenlivá,

a dnes jí jedna druhou překřičeti chcete,

cikády moje!