Cikán.

Válel se cikán po stráni,

byl hladov jako chrt,

i dal se chuďas do lkání

a volal kmotru smrt.

Hoj slovo stuhlo v jazyku

a kosti projel mráz.

„Jsem tady, vstávej, chlapíku,

tak jakou? nemám čas!“

Sebrala hrůza cikána,

vtip ale v odvěť klad’:

„Vidíš tam toho havrana –

a já mám velký hlad!“