CIKÁNĚ

Jak kozle kamzičí na horský sráz

se snesl skokem cikán maličký

se džbánkem borůvek, jež chtěl mi dát.

Tak hleděl, jako by se přišel ptát

pohledem černých očí, nad líčky

jež žhnuly, pověz, černější kdo z nás,

zda borůvky, či pohled očí mých,

jež nikdy neskryje strach pod víčky.

A plachý byl jak pták, jenž přišel lov

si urvat k lidskému až obydlí.

Jak dravec spárem – mincí drobných kov

do dlaně tiskne. Kde se usídlí

dnes večer, zítra, neví. Jahodí

dnes poduškou mu je a zítra vřes

a jindy mechu kryt, jenž lahodí

se ke snům sametem. Tak celý les

má dary proň, když běsní i když něm

se nad ním klene, aby patřil těm,

již zmírají a zrozují se v něm.