Cikánka.

Cikánka ta Valaška

Stan si zbudovala;

Dívčina se celou cestu

Po cikánce ptala.

„Cikánko, ty Valaško!

Konej vůli moji:

Udělej ty Kozáčkovi,

Ať již o mě stojí!“

Cikánka ta Valaška

Po vůli jí byla,

Ustřihla jí rulík rusý,

A pak upálila.

Cikánka, ta Valaška

Po vůli jí byla,

Upálivši rulík rusý

Hocha napojila.

„Pročpak voda zkalená?

Či ji vlna zryla?

Proč pak děva zarmoucena,

Či ji máti bila?“

Bila-li ji, nebila,

Ještě bude bíti:

Přijdi, kozáčku, by mohla

K obraně tě míti. –

Aj ty lese, nešum touž,

Ouvale ty chladný!

Nemať rozum děvám našim,

Kozáčku ty mladý! –

Budu šumět, budu vát

Vůkol horem, dolem;

Budu másti rozum děvám,

Namlouvat si kolem!