Cikánka.

Když se s pole uklízela

Pohánka,

Seděla tam u potůčku

Cikánka.

Z pole zklízel lepý jinoch

Pohánku,

A spatřil tam u potůčku

Cikánku.

Pojď sem, hochu! počne bába

Volati;

Já ti budu ze tvé dlaně

Hádati.

Dlouho jůnek se volati

Nenechal,

Hádati si ze své dlaně

Ponechal;

Tu cikánka ostře zírá

Na tahy,

„Ou!“ rce – „divné máš kochánku!

Povahy.

Vidím, vidím, že jsi hrozný

Nevěrník;

Že chceš býti dvou děvčátek

Milovník.

Nešiď dívky; jich nevinný

Cti věnec;

Poslyš bábu, šťastný budeš

Mládenec.

Jedním srdcem, jedné budiž

Milenec;

Sicbys umřel, jako starý –

Mládenec.“ –