ČIKOŠ.

V pustě jsem zrozen, v pustě mám byt,

sám jsem, mně v odpor všetečný lid.

Pohorské houští, skrýš má – a huň

to je můj oblek, přítel mi kůň!

Kůň prostý sedla, bez uzdy, ej,

přes pustu v nejprudčí dává se rej,

nad sedlo turecké jest jeho srst,

jen sena odměnou když mu dám hrst.

Na pustě vesel jsem, v pustě jsem vzrost,

před sluncem, před deštěm širák mi dost,

vesele pohlížím přes Dunaj v dál...

hej, kdo je šťastnější, čikoš či král?