Cíl života.

By Jaroslav Vrchlický

Chtít nejlepší a třeba nedokázat,

bez odpovědi znova se zas tázat,

být vzhůru hozen a zas klesnout dolů,

přes vrchol blaha sletět v propast bolů,

vždy začínati stokrát oklamán,

být otrok činem a být vůlí pán,

se zmítat jak v začarovaném kruhu,

mít moci nárok, dělati však sluhu,

sám odmítnut otvírat dlaň svou všem,

stát klidný v bouři, ke urážce něm,

ráj zbájit si, kde o ráji sen zmizel,

a vítat klidně radost jako svízel,

zřít v cizím štěstí vlastní pohřbené,

pít z těchy, víry, lásky pramene

a po dobru zas toužit, jež svět nemá,

sta písní v hrudi, třeba ústa němá,

a usmát se, když nejvíc nevděk hněte,

a vidět, z ran tvých co kol růží květe:

toť celý život – nevím, co víc chcete?!