ČÍM DÁLE DO LET...

Čím dále do let, tím více hořknou dny

jak v číši pelyněk, když jde to ke dnu

a hořkost z života v tvé stoupá sny,

vše v mlze tratí se a neprůhlednu.

Je udýchána Naděj belhavá,

mdlá stálým během zůstává juž vzadu,

jen Povinnost bdí u cest šilhavá

o Nutnosti hůl opírajíc bradu.

A Touhy krákají jak havrani,

hoď rychle jim cár srdce, pokud jde to!

Žal nehne tebou, škleb tě neraní,

a nudně za zimou jde nové léto.

Vše při starém. Vše bídné včera, dnes,

ty loutka žiješ v jiných loutek davu,

čím druhdy vzletěls, tím jsi nyní kles...

Sleť v bezdno tiše v jiných kapek splavu.

Vždyť všickni zde, již na rtech hněv neb smích,

kol nadšením a frasemi se spíjí,

jsou stejně bědní, v poutech jak ty zlých,

jen líp než ty svou hrají komedii.