Čím do let dál.

Čím do let dál, tím více v duši stínů

se kupí jako mračen v dusném odpoledni,

tím teskněj patříš v jejich prohlubinu,

tím celý život prázdnější a více všední!

Čím do let dál, tím méně slavík tluče,

jenž v srdce kleci druhdy pěl svůj bol i touhy,

tím rychlej, snadněj klesáš do náruče

mdlé apatie skoro její otrok pouhý.

Čím do let dál, tím kniha méně baví,

tím lhostejnější všecko: dítě, muž i žena,

tím hloub se zarývá v skráň trní slávy,

tím pochybnější darů žití všech jest cena.

Čím do let dál, ultima bližší Thule

a jako péro, z mdlé jež ruky líně padá,

je zvednout není chutě víc ni vůle,

vír svadlých listí jsou i všecka léta mladá.

Čím do let dál, víc počítáš jen ztráty,

co rok, to mrtvola jak na válečném poli,

co dech, hrob naděje, nad nímž i purpur zlatý

tvé slunce zapadá-li, ještě víc v zrak bolí...