Čím hrobu blíž...

Jak těžký soumrak na podzimní lada,

tak v srdce každé chmurná klesá tíž

a na čelo a do duše to padá,

čím hrobu blíž.

Tím více, více člověk touží zpátky,

v tu zapadlou, a přec tak krásnou říš,

tím víc mu bolno zajít bez památky,

čím hrobu blíž.

Tím víc to bolí, tím víc duše práhne,

tím víc, ó srdce, nade vším se chvíš,

tím marněj, marněj všecko duší táhne,

čím hrobu blíž.

A co as bouří létlo přes ty hlavy,

přes hlavy těch, kdo mír teď našli již,

jimž jasněj zářil pohled usmívavý,

čím hrobu blíž...