Čím jsem byl

V tom chrámě vznešeném, kde Musy velekněz

jen v kapli poboční chtěl mši svou čísti,

hned v bráně vysoké mne posvátný jal třes,

když sloužit jsem v něm začal – bez závisti.

Na kůru k chorálům jsem varhan šlapal měch

a v lampě věčné světlo opatroval –

však jaké štěstí, velikého božstva dech

když s vůní oltářů mé srdce ovál!

A jako chlapec, který v komži červené

se kolem kněze při obřadu točí,

jsem časem zazvonit směl z duše vzrušené,

abyste na mžik vzhůru zvedli oči.